Žijeme podle Řehole svatého Benedikta (ca 480 – 547), mnicha z italské Nursie. Jeho následovníci evangelizovali celou Evropu a významně napomohli jejímu rozvoji. Proto byl svatý Benedikt v roce 1980 prohlášen za patrona Evropy. Je také nazýván otcem západního mnišství. Jeho sestra, svatá Scholastika, založila klášter žijící podle Benediktovy řehole, a tak má benediktinské mnišství od samého počátku také svou ženskou tvář.
Na jeho Řeholi stojí celý náš život a spiritualita: den rozdělený na modlitbu a práci, společný život, dceřinný vztah k abatyši, ticho, odloučenost od světa, sliby poslušnosti, obrácení a stability.
Řád cisterciáků se zrodil v roce 1098 v Cîteaux (Francie), kde někteří benediktinští mniši chtěli založit nový klášter, aby zde žili autentičtěji a radikálněji Řeholi svatého Benedikta. Svatý Robert, Alberich a Štěpán byli zakladateli a prvními opaty Cîteaux.
V roce 1112 do Cîteaux vstupuje Bernard z Fontaines s třiceti druhy. Svatý Bernard, který se později stane opatem v Clairvaux, významně přispěl k prohloubení cisterciácké spirituality, jež se vyznačuje od počátku mystickou vášní, důrazem na svaté Kristovo lidství a velkou láskou k Panně Mariii. V roce 1830 byl prohlášen za učitele církve, což je titul, který církev uděluje významným telogům a mystikům.
První ženský cisterciácký klášter byl založen v Tart, diecézi Dijon, v roce 1125. K cisterciácké reformě se přidalo mnoho již existujících benediktinských ženských klášterů: mezi nimi vynikal klášter v Helftě, kde žila mimo jiné svatá Gertruda Veliká (1256 - 1301), jež je aktuálně kandidátkou procesu na udělení titulu "učitelka církve".
https://www.postulazionecistercense.com/category/dottorato-di-santa-gertrude/
Po období úpadku v 15. a 16. století v řádu opět rostla touha po obnově a návratu k prvotní prostotě mnišského života. Nejvýraznější postavou tohoto hnutí byl Armand Jean le Bouthillier de Rancé (1626-1700), opat kláštera La Trappe, odtud pochází také název trapisté.
Francouzská Revoluce (1789) vedla k uzavření všech řeholních řádů ve Francii. Malé skupině mnichů a mnišek se podařilo uprchnout pod vedením Augustina de Lestrange, mnicha z La Trappe. Tak začalo putování, jež nazýváme „mnišská odyssea.“ Tato pouť konaná převážně pěšky vedla z Francie do Ruska a zpět. Z mnichů a mnišek, kteří ho přežili, se zrodilo několik kongregací, jež se v roce 1892 sjednotily v řád, který dnes známe jako Řád cisterciáků přísnější observance (OCSO).
Ve dvacátém století náš řád, dle výzvy Druhého Vatikánského koncilu, znovu objevoval bohatství svých benediktinských a cisterciáckých kořenů a daroval církvi množství světců a světic. Mezi nimi jsou např. bl. Marie Gabriela, svatý Rafael Arnaiz Baron, bl. Marie-Joseph Cassant a blahoslavení mučedníci z Tibhirine. Mezi významné postavy řádu minulého století patří Thomas Merton.
Více viz např. https://www.ocso.org/history/saints-blesseds-martyrs/atlas-martyrs/