Naslouchej, synu, mistrovu učení, nakloň k němu ucho svého srdce, a k čemu tě laskavý otec nabádá, to rád přijmi a uveď ve skutek, aby ses v namáhavé poslušnosti vrátil k tomu, od něhož ses vzdálil zahálčivou neposlušností.
(Řehole svatého Benedikta, Prolog 1-2)
Vstup do kláštera je rozhodujícím krokem na životní cestě, na níž už člověk dříve zaslechl volání odvěké Boží lásky. Od té chvíle bude své křestní závazky vyjadřovat novým způsobem. Cílem formace je postupná proměna jeho osoby do Kristovy podoby působením Ducha svatého. Formace se netýká pouze prvních let po vstupu do kláštera, ale trvá celý život.
(Ratio institutionis OCSO, § 2)
Počáteční formace je velmi důležitá a trvá nejméně šest a půl let. Opravdovým cisterciákem (cisterciačkou) se člověk postupně stává tím, že žije cisterciácký život ve všech jeho prvcích: liturgie, lectio, práce, společný život...
(viz Ratio institutionis OCSO, § 6)
Duchovní vedení v ženském trapistickém klášteře přísluší Matce abatyši a sestrám, kterým ho svěřila. Součástí formace jsou kurzy na témata jako povolání, katechismus, Řehole svatého Benedikta, úvod do modlitby a lectio divina, mnišské zvyky, Písmo svaté a zvláště žalmy, mnišské sliby a jejich význam, dějiny a spiritualita řádu, liturgie, zvláště liturgie hodin, Stanovy řádu a další předměty, které formují osobu, jako např. filosofie, teologie, světové a církevní dějiny.
Důležitými prostředky formace jsou také dialogy a komunitní sdílení, díky nimž se členové komunity učí vzájemně si naslouchat, řešit společně problémy, lépe se znát. Vytváří se tak klima vzájemné důvěry.
(viz Ratio institutionis OCSO, § 13)
Kdo má zájem seznámit se blíže s naším životem, může požádat o setkání s některou sestrou nebo s novicmistrovou a pobýt nějakou dobu v domě pro hosty.
Dívka, která hledá své povolání, může nějakou dobu, například 14 dní nebo dva měsíce, sdílet náš život spolu s námi v klauzuře, „na zkoušku“, jako aspirantka v civilním oblečení.
Je-li její touha žít náš život upřímná a opravdová, může být přijata jako „postulantka“. Postulát trvá obvykle rok, postulantka nosí své civilní oblečení, je ve společenství „noviciátu“, tedy skupiny sester, které jsou na začátku své mnišské cesty, a na jejich duchovní cestě je vede novicmistrová.
V noviciátě se učí novému životu: vztahu s Pánem, s autoritou, se sestrami i se sebou samou, dále mnišské modlitbě, lectiu divina, práci... Po uplynutí postulátu při tzv. „obláčce“ dostává mnišský oděv: bílý závoj, bílý hábit, škapulíř, plátěný pásek a plášť. Sestrám, které měly obláčku, se říká novicky.
Po dvou a půl letech může složit první, časné sliby. Při nich slibuje stabilitu, obrácení mravů a poslušnost na jeden rok. Po dobu několika let je potom obnovuje. Výrazem „obrácení mravů“ shrnuje svatý Benedikt sliby chudoby a čistoty, neustálé úsilí o obrácení srdce a život v souladu s pravidly cisterciáckého života. Časné sliby se skládají uvnitř klauzury, v kapitulní síni. Mniška dostane černý škapulíř a kožený pás.
Po časných slibech přechází z noviciátu do tzv. „monastikátu“, kde pokračuje její mnišská formace. K formaci patří také dialogy, tj. společná setkání, která jsou pomocí na cestě obrácení.
Po uplynutí minimálně tří let se mniška může Bohu zasvětit slavnými sliby na celý život. Slavné sliby se skládají během mše svaté za přítomnosti biskupa nebo opata našeho řádu, který se nad sestrou modlí modlitbu zasvěcení.
Při mši svaté dostává mniška od Matky abatyše černý závoj a kukulu, tj. tradiční mnišský oděv ve tvaru kříže. Matka přitom říká:
„A nyní, jako viditelné znamení tvého nového zasvěcení se Bohu a církvi, přijmi oděv, který nám předali naši Otcové. Ať je ti připomínkou, že v tento den ses slavnostně odevzdala této mnišské církvi a nechala ses zcela obléci Kristovým milosrdenstvím.“
Potom sestra během zpěvu přijetí poklekne před každou sestrou komunity a prosí ji o modlitbu: